FRAM & ISSKA

 V srpnu jsme si vyrazili na prodloužený víkend do Adršpašsko-Teplických skal. Sestava byla obvyklá - Aleš, Irena, Alda, babička Anička, Klárka, Fram a nově i Isska. Ubytování bylo v kempové chatce - žádný 4 hvězdičky, ale s raťafákama dobrý. Hned první den jsme si vyšlápli do Adršpašských skal. Když projdete přes Vlčí rokli, tak nemusíte v Teplických sklalách platit vstupné. Psi se hned na začátku vyráchali u malého splávku ve vodě a občerstvení jsme vyrazili. O tom, že je tam naprosto kouzelná příroda se nebudu rozepisovat. Ale to, že se přes Vlčí rokli neplatí vstupné je celkem oprávněné, protože přebrkat ji je docela záhul.  V rokli není cesta moc zpevněná a udržovaná a i žebříčky nejsou už v moc dobrém stavu. Isska skákala jako kamzík, ale Framísek po dvou operacích vazů se nechal pěkně vysazovat a sundávat. To jsme trošku podcenili. V rokli je nádherně. Jsou tam krásná panenská zelená zákoutí a bažina. Když jsme s pejskama rokli přebrkali a dostali se do Teplických skal, došla nám voda. Vyplazili jsme se do asi 1km dlouhého prudkého kopce, který byl ze samých hladkých a vlhkých placáků. Když jsme se doplazili k východu, kde byl poblíž bufet, byli jsme úplně hotoví. Naštěstí Kofola a oběd to zachránili. Zase jeden výlet, na který nezapomeneme. 

Další den jsme si vyjeli do Dětenic. Dali jsme si oběd v restauraci a koupili si lístky na rytířské turnaje, které se tam měli konat. Sedli jsme si pěkně do první řady a čekali až to vypukne. Hned jak vyjeli koně do kolbiště, Isska se vydala na lov. Byl to nadlidský výkon ji odtud odtáhnout. Nejsli jsme ji v náručí přes všechny lidi v hledišti pryč a pak musely s paničkou stát na hanbě daleko od zvířátek, aby paní lovkyně něco neulovila. Nakonec začalo pršet a stenjně se muselo zpátky do kempu. Máme ponaučení pro příště - Isska a zvířátka - nee.